Igaraši Futaba má už druhým rokem novou práci, která by byla skvělá, kdyby její služebně starší kolega Takeda Harumi, který má na starosti její zácvik, nebyl tak otravný. Futaba nesnáší jeho hlasitý smích, cítí se nepříjemně z toho, jak obrovský chlap to je, ale nejvíc jí vadí, že s ní jedná jako s malým děckem. To, že je Futaba malá a vypadá mladě, přeci neznamená, že s ní může takhle jednat, a to že s ním tráví tolik času a občas si uvědomí, jak pečlivě a svědomitě se o ní stará, přeci nemůže změnit to, že ho vidí jen jako otravného služebně staršího kolegu. Nebo že by to tak vlastně vůbec nebylo a dívka by začínala ke svému kolegovi cítit něco mnohem složitějšího?