1. Nacističtí vědci: Pseudovědecká organizace nazvaná „Ahnenerbe“ měla prokázat správnost nacistické ideologie a nadřazenost germánské rasy prostřednictvím etnografie, archeologie a pokusů na lidech... Francouzští filmaři se vydali s kamerou po stopách zločinného spolčení vědců. Jejich cesta je zavedla do koncentračního tábora Natzweiller ve Francii, do Dachau v Německu i do osvětimského lágru. V těchto místech prováděli vrazi v bílých pláštích pod záštitou Ahnenerbe pochybné lékařské experimenty. Zámek Wewelsburg byl svědkem podivných rituálů SS a indoktrinačních seminářů, kterou zde pro černou elitu Germánstva pořádali rasoví odborníci z Ahnenrebe. A své svědectví vydala i soudní síň v Norimberku, kde byl v roce 1947 odsouzen k smrti hlavní funkcionář a spolupachatel řady vědecky odůvodnitelných a nezbytných zločinů Wolfram Sievers.2. Nacistické tábory smrti: Za druhé světové války se z koncentračních táborů vyvinuly likvidační tábory. Místa nepopsatelných hrůz, která se nesmazatelně zapsala do historie lidstva. Francouzští filmaři si položili několik podstatných otázek, na které hledali ve svém dokumentu odpovědi. Kdo dal v Německu podnět k bezohlednému vraždění duševně nemocných pacientů? Jak se z hitlerovských koncentráků staly vraždící stroje, které v průběhu války zahubily tři a půl milionu lidí, z toho tři miliony Židů? Proč historici rozlišují mezi koncentračními tábory a tábory smrti? Kde a jak vznikl nápad na zplynování lidí? Bádání probíhá i v současnosti, více než sedmdesát let po skončení druhé světové války a stále naráží na nová fakta týkající se fungování nacistické vražedné mašinérie.3. Bankéř Třetí říše: Osobnost Hjalmara Schachta patří dnes historii. Tento muž, nenáviděný i obdivovaný, náleží ale, objektivně vzato, k nejvýznamnějším ekonomům 20. století... Podařilo se mu vyřešit německou inflaci začátkem dvacátých let a v počátcích nacistického režimu zvládl i radikální snížení nezaměstnanosti v Německu. Právě jeho spolupráce s nacisty, a jmenovitě s Hitlerem samým, jej doživotně poznamenala. V roce 1923 zachránil ekonomicky Výmarskou republiku, ale o osm let později se dal zcela do služeb pretendenta německého kancléřství. Ten se mu také po svém nástupu do funkce odměnil vysokými říšskými úřady. Jejich cesty se však na začátku 2. světové války rozešly a Schacht se dokonce zapojil do spiknutí, které vyvrcholilo 20. července 1944 nepovedeným atentátem na Hitlera. Přesto nakonec skončil spolu s politickými a vojenskými špičkami Třetí říše na lavici obžalovaných v Norimberku. Ke všeobecnému překvapení byl zproštěn viny. A v NSR začal novou existenci, která z velké části spočívala ve finančním poradenství rozvojovým zemím. Zemřel v roce 1970 a veřejně nikdy nepřipustil, že by se dopustil něčeho, co by se nesrovnávalo s jeho svědomím.