Vera Mundtová pracuje jako pečovatelka. Přestěhovala se z Berlína na venkov a pomalu si tu buduje jméno. O její služby je čím dál tím větší zájem. Podaří se jí pomoci i mladému vozíčkáři, který ztratil chuť do života? Vera Mundtová, po přesídlení z Berlína do Eifelu, pracuje jako pečovatelská asistentka a klientů má čím dál tím více. Ne všichni však její pomoc vítají s nadšením. Pro protivnou paní Böhlovou je přivandrovalkyní, ale Vera si z jejích jízlivých poznámek nic nedělá. Protože Vera dobře vypadá, u některých manželek vzbuzuje žárlivost a to v případě, že se jedná o opravdu starého muže. Vera dostává do své péče i dvacetiletého mladého muže Maxe, který je po autonehodě na invalidním vozíčku. Max je zatažený do sebe a o žádnou pomoc nestojí. Doktor Wegner, který je po nehodě také na vozíku, si myslí, že Max potřebuje poněkud tvrdší přístup. Je to bývalý triatlonový závodník, měl by se nad sebou zamyslet a vrátit se zpět do závodu. Existují přeci i triatlony pro vozíčkáře. Na Maxe jako by to neplatilo. Ani Veřina snaha dát Maxe zase dohromady s jeho bývalou přítelkyní, nevyjde. Max všechno odmítá. Jednoho dne Vera pochopí pravou podstatu Maxovy nechuti k životu. Velmi postrádá své rodiče a cítí obrovskou vinu za jejich smrt. Tehdy řídil, a i když za nehodu vlastně nemohl, cítí se za jejich smrt vinen. Nebyl ani na pohřbu protože ležel v nemocnici v komatu a na hřbitově nikdy nebyl. Veřin citlivý přístup k hochovi ho postupně vrací zpátky do života. Ale není to jediný člověk, kterému Vera pomáhá. Její kamarádka Danuta dala výpověď a chce se vrátit do Polska. V Německu pracovala jako hospodyně, protože její manžel nemá práci, ale její zaměstnavatel si na ni dovoloval a to nemohla připustit. Vera si ví rady i v této situaci. Protivná paní Böhlová žije se synem, který o ni s láskou pečuje, ale vzhledem k tomu, že má vlastní práci, nezvládá všechno. Vera ho přesvědčí, aby si najmuli Danutu. Danuta si po nějaké době špatně vyloží přátelské chování pana Böhla a obává