Skoro jako ve vyhnanství tráví svůj čas malíř Kubeš. Opravuje staré fresky v ekologicky zdevastovaném kraji. Žije v podnájmu u stále opilého šoféra, jehož primitivní pudy mají za následek milenky a děti, které bije. Najednou přijíždí Hanka, dcera Kubešovy bývalé velké lásky. Její matka je po těžké operaci a zbývá ji pouze pár měsíců života. Hana prosí Kubeše, aby se k matce vrátil, a alespoň ze soucitu předstíral lásku. Hana ze sebe chce sejmout část viny za tehdejší Kubešův odchod. Kubeš však zůstává s pocitem, že láska, která přestala existovat se nedá vrátit. Nechce nic předstírat, nic lhát.