Antonín Kachlík chtěl vytvářet angažované filmy o mravních dilematech pracující třídy, avšak v éře normalizace mohl jedině hlásat, jak kolísající jedinci posléze dospějí k žádoucímu myšlení. Platí to rovněž pro adaptaci knihy Jiřího Švejdy o rozkolísané kariéře mladého cihlářského technologa - vadí zjednodušená kresba postav i dějových zápletek, plakátovitě neživotná mluva i čítankové rozebírání společenských neduhů, ideálem se stává kodex budovatele socialismu.