Autor předlohy byl jako student členem parlamentní Komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu a jeho deníkové zápisy z období působení Komise jsou autentickým svědectvím vnímání skutečnosti v čase bezprostředně po pádu totalitního režimu. Tato dokumentární rekonstrukce z dnešního hlediska, na jednání konkrétních postav, odhaluje především úpornou snahu odcházející moci zbavit se jakékoli zodpovědnosti nejen za události na Národní třídě, ale za represivní složky komunistického režimu vůbec, jednotlivé situace vyšetřování však postupně odhalují i smutnou skutečnost jak hluboce byla celá společnost touto anonymní mocí prostoupena a paralyzována. Nemožnost dopídit se této konkrétní odpovědnosti vytváří dodnes řadu nejrůznějších interpretací a nejasností v hodnocení událostí, které nakonec byly posledním impulsem k pádu komunistického režimu. To je asi i důvod, proč se režisér Filip Renč vrací k původní výpovědi vznikající v zrychleném čase roku 1990. Příběh studentských hrdinů Václava a Romana je současně svědectvím jejich postupného zrání a poznávání - navíc Bartuškova předloha nepřímo na konkrétní události, tak dobře známé z dobových sdělovacích prostředků, postihuje i atmosféru a náladu oněch "dávných" dob počátků svobody.