Nigérie, 1993. Otec vyráží z vesnice do Lagosu, kde si potřebuje vyřídit pracovní záležitosti. Poprvé s sebou bere své dva malé syny, kteří ho příliš často nevídají. Na pozadí se ale zhmotňují klíčové volby a třeskutá politická krize. Co se zprvu zdá jako rutinní den, postupně přerůstá ve formativní momenty, které si oba chlapci budou pamatovat celý život. Historicky první nigerijský film uvedený v Cannes je částečně autobiografickou, impresionistickou vzpomínkou s dotekem transcendence, v níž se prolínají obrazy cituplného rodičovství, pulzující barvitost nigerijské metropole i kapky krve uroněné za lepší buducnost, která možná nikdy nepřijde.