V návaznosti na svůj film Greetings (1968) si režisér Brian De Palma v tomto snímku bere na mušku mediální kulturu konce 60. let. Vietnamský veterán John Rubin se snaží nějakým způsobem uchytit v bouřlivém životě New Yorku, a tak si pronajme malý pokoj naproti novému obytnému bloku a doufá, že se stane režisérem pro pornokrále a producenta Joea Bannera. Chce se totiž prosadit s voyerským nápadem filmovaní šťavnatých akcí v oknech naproti. Naplánuje svést jednu z obyvatelek protějšího domu jménem Judy a vše automaticky natočit na kameru. Jeho plán však selže, a tak John vymění svou kameru za televizi a přidá se k radikálnímu divadelnímu souboru, který nacvičuje představení s názvem "Be Black, Baby". Inspirován výstředními a politicky orientovanými umělci se i John později rozhodne (ač už je ženatý s Judy a má normální práci) pro vlastní násilnou politickou akci. Otázkou však je, zda jen nechce být v televizi... Smícháním pasáží z divadelního představení a Johnových krkolomných dobrodružství na Manhattanu si film dělá legraci z politického extremismu, liberální viny a mantry protestujících z Chicaga roku 1968 ("celý svět se dívá"), protože vše je vlastně jen jedním velkým představením pro kamery.