Život legendárního filmového režiséra byl plný démonů a běsů... V roce 1931 natočil Fritz Lang, tehdy asi nejznámější německý režisér, film Vrah mezi námi. Při jeho vzniku se inspiroval aktuálními případy, které ve 20. letech děsily celou společnost. A vytvořil dílo, které dodnes ohromuje jak svým vypravěčstvím, zvláště pak vynalézavým zvládnutím náročné technické novinky, jakou byl zvuk, tak sdělením, které v lecčems narušuje či dokonce převrací obvyklá klišé: do pátrání po vraždícím psychopatovi se totiž zapojí i zločinecké podsvětí, „cechy“ žebráků a zlodějů. Obávají se, že pozornost dlouho neúspěšné policie se zaměří právě na ně, aby vykázala aspoň nějaké výsledky. Nejspíš kvůli tomu Vraha mezi námi naše meziválečná cenzura nejprve zakázala a na svém rozhodnutí až do dalšího roku trvala, než jej uvolnila do kin. O téměř století později se režisér Gordian Maugg rozhodl vzdát velkému tvůrci hold snímkem Fritz Lang mezi námi. Zvolil si právě onen významný okamžik, kdy Lang zvažoval, jak by měl Vraha mezi námi pojmout. Maugg prosadil místy až matoucí koncepci, kdy do životopisného příběhu vstupují úryvky z dávného veledíla, aniž by to divák okamžitě rozpoznal. Proto svůj film natáčel černobíle, používal obdobné obrazové či střihové postupy s jízdami kamery i velkými detaily, svým záměrům podřídil i hereckou složku. Maugg ovšem nevychází z jednoznačně doložitelných událostí, spíše domýšlí možný průběh dění, které posléze vedlo k vytvoření Vraha mezi námi. Svého hrdinu (ztělesnil jej Heino Ferch) modeluje jako téměř bezcitného umanutce, jenž při sbírání podkladů zapomíná na lidi kolem sebe, zcela oddán hledání inspirace. Výpravy po stopách zločinů jej ve vizích a přeludech uvrhávají do blízkosti pachatele.