Marie je vyhledávanou architektkou, žije ve šťastném vztahu s hudebníkem Axelem, s nímž vychovává šestiletého Luise. Je zvyklá vše organizovat, plánovat, mít pod kontrolou, a to jak v profesním, tak v soukromém životě. Jednoho dne je Marii diagnostikována roztroušená skleróza. Marie se nejprve snaží před okolím nemoc utajit. Po léčbě následují krátké remise, ale výpadky v práci vedou k tomu, že přestane dostávat další zakázky, a také před rodiči se její stav už nedá dále skrývat. Starostlivá matka Edith reaguje až s přehnanou péčí, zatímco otec Otto se hroutí a stahuje do ústraní. Axel je empatický a láskyplně ohleduplný, ale byl vždy v páru ten submisivní, Marie byla živitelkou rodiny – Axel skládá hudbu, jenže dosud neprorazil. Nechá se zaměstnat jako učitel v hudební škole, aby měla rodina stálý příjem, je to ale práce, která ho vůbec neuspokojuje. Vztah partnerů je podroben těžké zkoušce i proto, že Marie se obává, že už ji nevidí jako ženu, ale pouze jako nemocného člověka. Je pro ni také těžké vysvětlit šestiletému synovi, že už s ním nemůže lézt po skalách jako dřív a že je pořád unavená. Každodenní život se pro Marii stává výzvou, balancováním na hraně. V tomto těžkém období nachází novou polohu její dosud problematický vztah k sestře Kerstin, kterou dávali rodiče Marii vždycky za vzor...